Čertoviny

Stalo je jednou a není to ani tak moc dávno, že se v pekle uklízelo. Lucifer nařídil čertům, aby s jarem trochu a opatrně vyvětrali, vymetli smetí, dolili vodu do kotlů, aby se hříšné duše nepřipalovaly, mourem začernili otřískané rohy a nanosili dřevo na podpal. A fofrem!

Čerti se jen hemžili, ale protože si k práci neuměli šikovně zajít, navzájem si překáželi a klopýtali jeden přes druhého, prostě hotový blázinec. Toho zmatku využili dva mladí čerti, kteří schválně ještě víc při uklízení překáželi, pošťuchovali se a vymýšleli nejrůznější čertoviny. Honili se po pekelných schodech nahoru dolu, houpali se na řetězech, skákali po hromádkách dřeva, hráli si na schovávanou a na lekanou a měli vždy obrovskou radost, když polekali nějakého starého čerta.

A pak se to stalo. Jeden zakopl, padl na druhého a oba povalili kotel s hříšnou duší. Jak voda cákla do ohně, hned se vyvalil oblak páry a dýmu, že nebylo na krok vidět. Toho využila hříšná duše. Rozběhla se k otevřené bráně, kterou zrovna staří čerti větrali a než se kdo nadál, byla pryč. Prostě na zdravém povětří zmizela jako pára nad hrncem.

Bylo zle. Lucifer řádil, mlátil kolem sebe svým pekelným bičem a už se zdálo, že chudáky čerty promění v mloky anebo pavouky anebo ještě hůř v kus uhlí. Ale na přímluvu starého čerta, který byl v pekle něco jako vychovatel, se Lucifer rozhodl pro jiný trest – musí jít na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno.

Jak poručil, tak se stalo. Čerti schlíple vyšli pekelnou bránou do světa, ta se za nimi s rachotem zavřela a zmizela.

Pohádku budeme realizovat od května 2017 v Jižních Čechách.